Cesty

Afghánistán - 12.06.2011

Možná náš poslední den na Shanku. Vzhledem k dramatickým změnám počasí několikrát za den je dost nejisté, jak budou (či spíš nebudou) lítat vrtulníky a letadla. Uvidíme...
Afghánistán - 12.06.2011

Možná náš poslední den na Shanku. Vzhledem k dramatickým změnám počasí několikrát za den je dost nejisté, jak budou (či spíš nebudou) lítat vrtulníky a letadla. Uvidíme.

Probudil jsem se trapně brzo, asi už v sedm – a to jsme měli první rozhovor domluvený až na desátou. Aspoň jsem se stihl rozloučit s našimi přáteli zemědělci, Martinem a Pavlem, kteří odjeli kamsi schůzovat a vrátí se kdovíkdy (už mi z té věčné konspirace trochu hrabe, pardon:).Snídaně, sprcha. Nic proti stereotypu, ale samotného by mě zajímalo, jestli bych to vydržel půl roku. Obdivuji všechny, kteří jsou toho schopni (a většinou s úsměvem na rtech).
První rozhovor s Karin o včerejší inspekci na stavbě mlíkárny a zemědělské školy. Pyrotechnici mají opět pohotovost, takže nic. Druhý rozhovor s výsadkářem Martinem, perfektní. Oběd – vystaven na , leckoho zaujal. Mně především chutnal. Snažil jsem se přijít na to, podle jakého klíče vybírají TV kanál, který hraje v Dfacu. Marně – jednou CNN, někdy FOX, dnes ABC. Další deja vu z Bosny – na obrazovce , slavná zpravodajka z obleženého Sarajeva. Zatáhlo se, trochu prší, natáčíme výcvik afghánských policistů, tedy zatím jen adeptů. Kliky jim moc nejdou. Afghánský tlumočník je mi povědomý, ale nepoznávám ho, mluví česky. Je to Paikar, manžel novinářky Petry Procházkové. Pak rozhovor s šéfem civilní sekce, Petrem Svačinou, probíráme spíš konkrétní projekty. Bere mě na meeting s Amíkama – zajímavé spíš jako vhled do americké mentality a stylu práce. Obsáhlý rozhovor s Kristýnou o všech projektech, ukazuje fotky z letu vrtulníkem, podrobně a se zaujetím popisuje všechny školy, mosty, přehrady... Pak se setmí a jdeme na večeři. A na čaj a pokec k Paikarovi. Teď bych měl balit, místo toho poslouchám psytrance, píšu, surfuju, připravuju se na smršť úkolů v Praze. Ale třeba se zkazí počasí, nestihneme vládní speciál a budeme muset zůstat ještě týden. Takže uvidíme. Možná je to ale fakt poslední zápis... Pro jistotu už teď děkuju všem z českého PRT, civilům i vojákům, že to s náma vydrželi. Snad to nebyla marná snaha...     

Zpět na přehled

Nahoru