Zážitky se valí přímo zběsilým tempem, zkusím to pojmout takhle po ránu aspoň telegraficky:

Ve čtvrtek byl velký den, v 8 ráno mě naložil pan konzul do auta a odvezl mě do hotelu Four Seasons v Beverly Hills (prý se tam natáčel film Pretty Woman), kde proběhla dvouhodinová debata s americkými producenty na téma filmování v Česku a filmové pobídky. Ne, že bych tomu kdovíjak rozuměl, ale pár vět o tom, jak je super natáčet v Česku jsem řekl, jinak mluvil spíš Tomáš Krejčí z Milk&Honey, ten udělal českým filmovým profíkům velkou reklamu. Odpoledne jsem strávil u Táni ve Venice, dorazil tam už Tomáš Luňák a pak i Irena, nakoupili readymade polívky a salát a tak jsme pojedli a já si nechal doporučit zdejší oficínu Trim, kde tě ostříhají za dvacku, když tak jdeš poprvé, tak jsem to risknul. Kadeřnice byla milá a ukecaná, přesně, jak to má být. Irena půjčila auto a Tomáš řídil, má můj veliký obdiv, na to bych si tu tedy netrouf. V šest jsme vyrazili směr Hollywood, od půl osmé vypukl začátek Czech Film Festu v kině Cinefamily na Fairfax Avenue, přišlo celkem dost lidí, byl jsem mile překvapen. Po filmu diskuse, kterou moderoval generální konzul ČR v LA Michal Sedláček, bylo to fajn, hodně otázek se točilo okolo svazků StB a českým vyrovnáváním se s komunistickou minulostí. Nepovídali jsme moc dlouho, začínala  ještě projekce Švankmajerových krátkých filmů, ale na dvorku byla party, tak se pokračovalo i tam, seznámil jsem se se spoustou lidí.

V pátek dopoledne jsme vyrazili do losangeleského muzea moderního umění LACMA, začali jsme u kalifornského designu, obývák Eamesových, první Barbie a Ken, auta, nábytek, fotky, oblečení, všechno možné. Naproti obří autodráha Chrise Burdena „Metropolis II“, taková blbost vlastně ale dalo by se na to civět klidně několik hodin, evokovalo to skutečný provoz v LA a okolí, všude zácpy a tisíce aut. O patro výš nádherné černobílé fotky Roberta Adamse z Ameriky 60.-80. let, takhle přesně bych chtěl umět fotit, no už to asi nedoženu. V japonském pavilónu další čb fotky, tentokrát od Daido Moriyamy, krásně zrnité a neostré. Ještě jsme proletěli stálou expozicí, ale to už jsme si říkali, že toho umění už bylo tak akorát a vyrazili jsme směr Echo Park, ne, že by se nám tam nelíbilo, ale čekali jsme asi trochu něco jiného nebo netrefili úplně tu správnou štráse, ale nevadí, každý byl nakonec uspokojen, já pivem, Tomáš antikvariátem, Irena obědem. Zůstávali tam na koncert Dum Dum Girls a pro mě přijela Sangita s Amishem a jeli jsme k nim do Pasadeny. Cestou jsme se zastavili na drink a véču v Eagle Rock, v baru The York, dlouho jsme se neviděli, tak jsme povídali a já šel občas ven na cígo a pozoroval, jak se místní baví a jak se svět zdá být v pořádku.

 V sobotu ráno jsem se probudil v Pasadeně, přes internet koupil vstupenku do Universal Studios, stavili jsme se na obět v nepálsko-tibetské restauraci a celé odpoledne strávili na atrakcích v zábavním parku, nikdy bych nevěřil, že mě něco takového může bavit, ale ono jo, samozřejmě včetně prohlídky samotných studií, kde se normálně natáčí a mezi tím projíždějí autobusy s turisty, takže jsem viděl Wisteria Lane, největší greenscreen na světě i Normana Batese an nakládá mrtvou matku do kufru auta (to tam opravdu nějaký statista podobný Anthonymu Perkinsovi předvádí). Kromě toho ještě 3D show Terminátor (klepaly se sedačky a smrděl tam střelný prach, tak to vlastně bylo asi 5D), kaskadérsko-pyrotechnická show Vodní svět, horská dráha Jurským parkem a burritos v mexickém bufetu. Perfektní den, už si umím představit, že se někdo dokáže ubavit k smrti. Večer jsem se pak zase připojil k „našim“, stihl jsem kousek besedy s Tomášem po Aloisi Nebelovi a cestou zpátky domů jsme ještě pochodili okolo těch kanálů (míněna síť umělých říček mezi domy) ve Venice, podle kterých se to tam tak jmenuje. Po půlnoci jsem padnul do peřin a ve vteřině usnul, teď je tu ráno, trochu jsem si přivstal, abych stihnul kafe a internet ve Starbucksu než  se vypravím do muzea pana Gettyho. Zážitková terapie pokračuje.