Kromě toho, že jsme celou středu bloumali po Nasiku, dali jsme si i úkol – najít Railway reservation centre a koupit na sobotu lístek do Bombaye. Na mapce v Lonely Planet to vypadalo, že kancelář je kousek od centra, ale nakonec jsme to hledali asi dvě hodiny. Bylo to nakreslený prostě blbě. Několikrát jsme dokonce učinili pokus a zeptali se na cestu, což je v Indii podnik dosti riskantní, protože – jak píšou v bedekrech – Indovi, který neumí poradit, je to tak líto, že by musel tázajícího zklamat, že poradí raději dle své fantazie, než aby řekl, že neví. Což mě už při minulých cestách stálo hodně nachozených kilometrů, než jsem tenhle princip vstřebal, a tak už se raději moc neptám. Včera jsme to ale párkrát riskli a vyplatilo se. Dokonce tam ani nebyla moc fronta, formuláře se za těch pár let nijak nezměnily, takže dva lístky za 150 rupií (65 korun only!) jsme koupili v podstatě hned. Cestou zpátky na hotel jsme zjistili, že jsme si v podstatě už zvykli na ten zdejší rušný provoz, někdy to prostě chce akorát zavřít oči a vkročit do obousměrného proudu aut, bicyklů, autorikšů, autobusů a náklaďáků, které se pohybují jakýmsi neuspořádaným Brownovým pohybem, vždy se jako zázrakem minou o centimetr s ostatními účastníky provozu, úplně to odporuje fyzikálním zákonům a proto je nejlepší se tím nestresovat, oni to vždycky vyberou. Ale musí si na to člověk zvyknout.

Dnes ráno další premiéra – poprvé jsme si dali ke snídani naše oblíbené jihoindické idly! Takové něco jako nadýchané knedlíky z rýžového těsta se zeleninovou omáčkou [sambar] a kokosovým čatní, v Praze na to člověk nenarazí a v severní Indii jakbysmet, takže po pětiletém půstu konečně znovu! Strašná dobrota, olizovali jsme se až za ušima.

Na radu kámoše Yashe následovala prohlídka Centre City Mall, které se tak jmenuje asi proto, že vůbec není v centru, je tam multiplex, tak jsme doufali, že narazíme na nějaký zajímavý film, ale nic zajímavýho nedávali, akorát v knihkupectví jsme si koupili časopis o cestování Travel Plus s fotkou Karlova mostu na titulní straně a reportáží z Prahy uvnitř. A dal jsem si opravdický preso Lavazza, žádnou tu zdejší čulibrndu. Ještě jsem si chtěl koupit nějakou sim kartu, ale pořád se nemůžu rozhodnout, jestli Airtel (znáte z TV reklamy) nebo Vodafone, který má prý lepší pokrytí... Neporadíte někdo?

Taky si tu užívám svou závislost na novinách – Times of India, Indian Express nebo Hindustan Times hltám každý den; zde stručný přehled, co aktuálně hýbe indickou společností:

- vlivem mimořádných dešťů podražila cibule o 100% (až na 75 rupií za kilo), což se rovná úplné katastrofě, vzhledem k tomu, že bez ní se indická kuchyně takřka neobejde. Plánovači zdejšího socialistického hospodářství tedy promptně zakázali vývoz a zrušili cla na dovoz, importuje se – OMG - i z Pákistánu

- na návštěvě tu byl ruský prezident Medveděv, plánuje s Indama vymyslet FGFA, stíhací letoun páté generace

- šéf policie v Dillí posílá stížnost Cenzurní komisi (ano, to tu opravdu mají), že si filmaři natočili film na motivy skutečné události (vražda modelky Jessicy Lall v nočním klubu před 11 lety) a nechtějí mu ho pustit ještě před premiérou

- velkým tématem je korupční skandál známý jako „2G spectrum scam“, v němž jsou ministři a úředníci podezřelí z čachrů při udělování licencí mobilním operátorům

- vládní strana Indický národní kongres měla své 83. plenární zasedání a předsedkyně Sonia Gandhi (po 6 letech u moci) vyhlásila nesmiřitelný boj korupci

- Bombay se třese zimou, předevčírem tam naměřili 17 stupňů!

O korupci psát nebudu, toho máme doma dostatek ve stejném balení jako tady, ale k tomu počasí: nechtěl jsem o něm moc psát z Dillí, kde byla večer a v noci fakt zima, nějakých 15 stupňů, ale jak bych si mohl stěžovat, když čtenáři tohoto blogu jsou na tom nesrovnatelně hůř (pro nezasvěcené – nesnáším zimu v jakékoli podobě, stejně tak sníh v jakémkoli množství, zimní sporty, hory, koledy, pohodu vánoc a podobné životní tragédie). Přes den tam svítilo sluníčko (tedy, prodralo-li se krz ten hutný smog), rtuť na teploměru (zde ještě Asijskou unií nezakázaná) se vyšplhala na 25°C, takže jsem chodil v tričku, ale ostatní obyvatelé Dillí dál chodili sveřepě ve svetrech, bundách a s kulichy na hlavě. V Indore byl p�%9