Včera se můj vztah s Indií zase hodil do normálu, možná to bude i tím, že jsme načali poslední dva týdny našeho pobytu, búúú, škyt :-/

Takže vítejte v Thiruvananthapuram neboli Trivandrumu, hlavním městě Keraly. Na tomto malém státě na jihozápadě Indie je nejzajímavější příroda a komunistická vláda, která to tu spravuje už od roku 1957. Stejně jako v Západním Bengálsku (Kolkata) je to tu všude pomalované rudými hvězdami a srpy s kladivy a ač se mi to nepíše lehce, komunisti tu odvádějí relativně dobrou práci. Nepamatuju se, kdy jsem četl o nějakém velkém korupčním skandálu a očividně hodně peněz jde na vzdělání a sociální služby. Žebráka jsme včera nepotkali snad ani jednoho a navštívit zdejší knihkupectví je nebezpečné – může vám upadnout čelist. Míla samozřejmě hned našel autobiografii té hidžry a asi hodinu jsme se probírali horami knih, které jsou ozdobou knihoven pražských intelektuálů. Levicová orientace se projevuje i v tomhle, takže nejčastějšími autory jsou Ernesto Guevara a Slavoj Žižek, ale mají třeba i Silvii Plath, Grahama Greena a Otu Pavla.

Někomu se ale asi zdejší vládní strana CPI(M) – Communist Party of India (Marxist) – asi zdá příliš měkká, takže když jsme dopoledne vylezli z hotýlku, hned jsme narazili na demonstraci před úřadem vlády, asi stovku demonstrantů zrovna kropili vodou, ale jen tak symbolicky, nic brutálního. V tom zdejším počasí (86°F) je to spíš osvěžující. Potkal jsem i turistu z Ruska, který zíral na fotky Lenina, umístěné na vládním plotu (měl tam výstavku mapující celý jeho život) a zkrátka nevěřil.

Trivandrum je jinak vlastně docela malé město, prošli jsme si ho tam a zase zpátky, odvážili jsme se dokonce do zdejší zoologické zahrady, což jinak nedělám neboť se mi pohled na uvězněná zvířata hnusí, tahle měla být ta nejlepší ZOO na subkontinentu, možná i byla, ale smutné to bylo beztak. Krom toho mě hned u vchodu posral pták. Ale pak jsme si dali pistáciovou zmrzlinu, obhlídli celkem nadprůměrný počet kostelů a katedrál po cestě, mrkli na radnici, kde zrovna probíhalo nějaké edukativní divadelní představení (zaměřené zřejmě proti alkoholismu), párkrát se nijak zvlášť skvěle najedli, prozkoumali ještě okolí několika hinduistických chrámů (v jednom pořádali olympiádu v rozbíjení kokosů o kamennou káď - jestli to je ekvivalent nějakého vykoupení hříchů, tak to tam měl jeden ten týpek docela vostrý, našvihal jich tam několik desítek) a šli se zeptat na autobusák, kdy se můžeme odlifrovat do Kaniyakumari na ten úplně nejjižnější cíp Indie. Jede nám to dneska ve tři.